O tom, jak jsme dřeli, jak Jakub stříkal, jak jsme balili, jak jsme se stěhovali, jak jsme se seznamovali, jak jsme do toho museli skočit po hlavě a jak šprechtíme anglicky.
Poslední dny na vinici jsme si skutečně oddřeli. V pondělí to ještě šlo. Odřezávali a sundavali jsme fólie z mladých stromků. V úterý jsme ale dostali novou práci. A to bylo peklo. Byla puštěna voda do zavlažovacího zařízení. My jsme chodili, každou hadici museli uvolnit, vypustit špinavou vodu, a když tekla čistá, hadici opět vrátit. Celé to bylo pekelná dřina. Kroužky, které držely hadice, byly pěkně na fest. Do toho se přidal tlak vody. A pak to nešlo vůbec uvolnit a ani smotat zpátky. Byli jsme mokrý, špinavý, urvaný… a na rukou puchejře. Alespoň jsme měli krásný počasí, tak nám to mokro až zas tolik nevadilo. Dokud jsme dělali sami, tak to ještě šlo. Ale když se do toho vložil jeden z místních a začal nás organizovat, tak nám začly téct nervy. Sám nehráb ani prstem, ale nás buzeroval, bud že to děláme blbě nebo pomalu. Jakub už to nevydržel a “jako náhodou” ho zlil. Ve středu jsme své působení na vinici skončili.
Druhý den ráno jsme naházeli věci do Vanesky a vyrazili do Hanmer Springs. Přijeli jsme tam okolo 13:00 trošku nervózní, co nás čeká. Zhluboka jsme se nadechli a vstoupili na recepci. Než jsme ze sebe stačili vypravit jediné slovo, recepční Serge nás “poznal”. Po chvilce přišla Kate a srdečně nás přivítala. Ihned nás zavedla do svého obývacího pokoje a seznámila se svou matkou (Pam) a se svým pětiletým synem (Seth). Chvíli jsme tam s nimi konverzovali a pak nám Kate a Seth šli ukázat celý hotel. Kate nám s omluvou sdělila, že celý hotel je plný a že pro nás nemá volný pokoj. Tuto noc proto budeme spát u Setha v pokoji. Do svého se ubytujeme zítra. Vzali jsme si jen základní věci z auta a ubytovali jsme se. Seth nám ve svém pokoji ukázal snad všechny své hračky. Je hyperaktivní a neunavitelný. Hráli jsme si s ním do té doby, než ho Kate vyhnala. Večer nás pak opět pozvali k sobě. Seznámili jsme se s dědou Rogerem a povečeřeli s nimi.
Ráno nás čekalo velké překvapení. Venku. Přes noc napadlo 20 čísel sněhu a stále sněžilo. Procházku zasněženým městečkem jsme ale museli odložit na odpoledne. V 7:30 nám začínala pracovní doba. Protože byl hotel plný, bylo ráno docela hektické a nebyl čas na to, aby nám někdo něco dopředu vysvětloval. Museli jsme do toho skočit rovnýma nohama. Nevěděli jsme, co máme dělat, jak to máme dělat a do toho ještě ta angličtina. S vervou jsme se do toho pustili, ale občas jsme se spíš pletli do cesty. Celkově jsme to snad zvládli. Naši spolupracovníci a zároveň “učitelé” jsou Sarah (místní) a Stuart (Angličan). Postupně nám ukazovali veškeré činnosti, které budou patřit k naší každodenní práci. Je jich poměrně hodně a my se je učíme doteď. Ještě bude chvíli trvat, než budeme znát úplně vše. O tom jaká naše práce je a co přesně děláme, vám proto napíšeme v některém z dalších článků. Už teď ale můžeme říct, že nás to baví a je to tu daleko lepší než na vinici.
V pátek po práci jsme dostali svůj pokoj. Máme běžný hotelový pokojík s vlastní sprchou, záchodem a plochou televizí. Prostě luxus. Můžeme využívat všechny prostory hotelu, kuchyni i prádelnu. Můžeme si brát všechny potraviny, co jsou v hotelu a občas si něco dokoupit v místním supermarketu na účet Kate. Prostě luxus na druhou.
Co k tomu dodat. Máme se skvěle a užíváme si to. Navíc to prospívá naší řeči. Angličtiny jsme si tu za těch pár dní užili víc než za měsíc na vinici. Kate si s námi často povídá a snaží se, abychom jí rozuměli. Mluví pomalu, zřetelně a je hodně trpělivá. I Jakub se přestal bát a hovoří anglicky!!! Pomalu a kostrbatě, ale hovoří.
Jsme teď opravdu rádi, že jsme se rozhodli tuhle práci vzít.