Poté, co jsme opustili Coromandel, projeli jsme s krátkou zastávkou Auckland a mířili po západním pobřeží dále na sever. Tato oblast je známá hlavně díky Kauri stromům. Kauri stromy žijí a rostou i několik tisíc let a je to na nich opravdu vidět. My navštívili několik největších. Takový 60-ti metrový Tane Mahuta, neboli pán lesa, je opravdu působivý. Těchto obřích Kauri bylo dříve daleko více, ale v důsledku zběsilé těžby na počátku 20. století jich zbylo jen pár. My jsme se spoustu informací o Kauri a o jejich těžbě dozvěděli v Kauri muzeu. Dokážete si například představit porážení 70-ti metrového stromu, o průměru kmene sedm metrů, ruční pilou a sekyrkou???

V sobotu jsme za krásného počasí dorazili na obří písečné duny v Te Paki. Půjčili jsme si Sandboard a šli jsme “bobovat na písku”. Sjíždět několik desítek metrů vysoké a strmé písečné duny hlavou dolů je zážitek. Sviští to jako blázen, řídit to nejde a brzdí se až do protisvahu. Písek jsme měli naprosto všude, ale byla to fakt zábava. Po dunách jsme přejeli na několik kilometrů vzdálený Cape Reinga. Moc hezké místo, ale písek pod oblečením začal nepříjemně štípat a my se museli pokusit najít sprchu. Povedlo se to na Tapotupotu Bay. Sluníčko stále hřálo a my si šli nejprve zablbnout do úžasných vln. Potom jsme sůl a písek smývali pod studenou plážovou sprchou.

Hned druhý den jsme se rozhodli, že si v Paihia pronajmeme kajak. Viděli jsme to v Coromandelu a na Tasmanu a moc se nám to líbilo. Bay of Islands měla být podle všech informací také hezká oblast pro pádlování. Popravdě řečeno moc nebyla. Čekali jsme krásné písčité pláže, průzračnou vodu a nedotčené zátoky jako na Tasmanu. Byli jsme rozčarováni ze zakalené vody, kamenitého a obydleného pobřeží. Krom toho člověk furt musí pádlovat. Na Pacifiku se moc nesvezete, zlatá Vltava. Odpoledne jsme se nechávali jen tak houpat Pacifikem, když najednou Jakub začal řvát. DELFÍNI!!! Asi 50 metrů od lodi plula skupina delfínů. Jakub nepřestával řvát, zběsile pádloval a Lenka vytahovala foťák. Za chvilku jsme měli delfíny asi metr od lodi. Byli nádherný a strašně velký. Bohužel neměli hravou náladu a jen propluli okolo nás. Ale stejně to byla paráda. Vynořovali se a zanořovali, občas nějaký vyskočil… Pozorovali jsme je ještě jakou dobu, než nám zmizeli z dohledu. My jsme poté už jen dojeli do přístavu a odevzdali kajak.

V pondělí jsme se pomalu vydali na cestu zpět do Aucklandu. Nic zvláštního už jsme v plánu neměli. Za zmínku stojí možná jen návštěva muzea hodin, hodinek a budíků ve Whangerai.

V úterý jsme se došli naložit do vířivky a do sauny a vyprali jsme si. Večer jsme šli na pivko do hospody. A to ne do ledajaký. Chtěli jsme se se Zélandem rozloučit stylově. Vesnička Puhoi je původně česká vesnice na Zélandu. V 19. století sem přijelo asi 80 Čechů a založili tu vesnici. Mají tu i Bohemian museum. My jsme si tu dali dvě pivka v krásný hospůdce a na památku jsme tam zanechali naší podepsanou čepici.

Středa už je vyloženě pracovní. Banka, internet, zálohování fotek, pošta, návštěva v naší první rodině, pověšení tohohle článku… Už máme skoro všechno hotovo. Byli jsme se i podívat na Sky Tower. To je obrovská věž, z které je 360-ti stupňový výhled na Auckland a okolí. Ale za ty prachy nic moc. Máme před sebou už jen poslední noc na Zélandě, ráno odevzdáváme autíčko a vzhůru do Asie. Vstříc novým dobrodružstvím.