O tom, jak jsme viděli vánoční průvod, jak jsme chtěli péct cukroví, jak jsme nemohli péct cukroví, jak jsme nakonec pekli cukroví, jak jsme si dělali české Vánoce, jak jsme viděli Santu v akci, jak jsme zažili zélandské Vánoce a jak nám tu něco chybělo.
Přišel čas Vánoc, ale nebýt kalendáře, ani bychom to nezaregistrovali. Zatímco v Čechách je v tuto chvíli zima a sníh, tady máme léto, slunce a vedro. Zatímco u nás se měsíc dopředu gruntuje, peče cukroví, dělá výzdoba a vše se připravuje k dokonalosti, na Zélandě se prakticky nedělá vůbec nic. Jen se postavil stromeček, vyzdobili jsme hotel a podobná kýčovitá výzdoba se objevila i ve vesnici. Vánoce nám nenavodil ani slavnostní průvod vesnicí. Skotští dudáci, hasiči a Santa tažený traktorem pro nás prostě nejsou Vánoce.
My jsme si chtěli vánoční atmosféru trochu navodit a tak jsme se rozhodli, že si alespoň upečeme cukroví. Bylo to ale těžší, než by se mohlo zdát. Pro “cukroví” vůbec neexistuje anglický překlad, a proto nám chvíli trvalo, než jsme Kate vysvětlili, co to vlastně budeme dělat. Druhý problém byl sehnat potřebné vybavení. Na Zélandě se asi nepeče. Chyběla nám váha, váleček, vál a na formičky jsme se radši ani neptali. Bez válu jsme se nakonec obešli, váleček jsme nahradili skleněnou flaškou a po usilovném snažení Kate jednu napůl rozbitou váhu sehnala (a to obvolala celou vesnici). Posledním problémem byly ingredience. Nemají tu hrubou ani polohrubou mouku, vanilkový cukr a hlavně náš rum. Cukroví, které jsme chtěli péct, jsme proto museli vybírat podle dostupných surovin. Nakonec jsme si poradili a i za pomoci vanilkové esence a vykrajovaček ve tvaru tučňáka a ovečky jsme upekli linecké, vanilkové rohlíčky, kávové cukroví a ořechové řezy.
Na Štědrý den jsme ráno dvě hodinky pracovali a pak už jsme si připravovali české Vánoce. Dopoledne jsme udělali bramborový salát a dopekli řezy. Odpoledne jsme donesli pár kousků cukroví Kate a rodině. Poté jsme šli na procházku do lesa a nasbírali jsme si větvičky na vánoční výzdobu. Po návratu Lenka vyrobila svícen na stůl a Jakub mezitím v pokoji postavil náš soukromý živý vánoční stromeček. Kapra jsme nesehnali, ale směle jsme ho nahradili lososem. Okolo sedmé jsme zasedli ke štědrovečerní večeři a pak jsme u vínečka čekali na tmu, abychom si mohli zapálit svíčky u stromečku.
Na Zélandě se dárky rozbalují až 25. ráno, a proto nás z našeho večerního vánočního rozjímání vyrušil Santa. Respektive celá tlupa Santů. Všichni členové rodiny (kromě Setha samozřejmě) se sešli, aby připravili dárky pod stromeček a do punčochy. Poté se všichni odebrali spát a stejně tak i my, neboť jsme byli pozváni na druhý den strávit Vánoce s nimi. Ráno jsme vstali a připojili se k rodině, která už rozbalovala dárky. Nám Santa také překvapivě něco přinesl. Po rozbalení dárků se celé dopoledne nic zvláštního nedělo. Všichni jen tak posedávali nebo polehávali, popíjeli pivko nebo vínečko a my jsme si hráli se Sethem a z jeho 150 novými hračkami. Jejich tradiční oběd je studená šunka, vařený brambor a spousta vařené i syrové zeleniny ve formě salátu (je to tradiční rodinný oběd u Kate, na Zélandě je tradičním vánočním obědem grilovačka nebo z Anglie převzatý krocan). Před jídlem jsme si ťukli vínečkem a každý si praskl jeden Christmas Crackle. Vypadá to jako velký bonbón, při rozbalování praskne jako petarda a uvnitř je nějaká malá blbůstka, papírek s vtipem a barevná papírová koruna, kterou si všichni na oběd nasadili. Po obědě se opět nic nedělo. Opět všichni polehávali a pospávali. K večeru se celý Christmas Day završil dezertem.
Oboje Vánoce jsme si užili. Ty zélandské pro nás byly zajímavou zkušeností, ale něco jim chybělo – vánoční atmosféra. Tím, že se u nás peče cukroví, dodržují se zvyky a tradice, a vše je takové slavnostní, daleko více to na člověka působí. I kdyby české Vánoce byly v létě, budou mít svou atmosféru.