Jak se nic zvláštního nedělo, jak jsme dostali den volna, jak jsme jeli na výlet, jak jsme dojeli a jak je to celý v pr….

Od začátku nového roku se nic moc zvláštního a zajímavého neudálo. Bylo trochu víc práce, což jsme přivítali s povděkem, protože to pro nás znamenalo víc hodin a víc peněz. Jenomže to nemělo dlouhého trvání. Kate nám předtím povídala, jak je v lednu každý den full house a jak pravděpodobně nebude mít možnost dát nám společný den volna. Jenže po prvním našlapaném týdnu se vše vrátilo do starých kolejí a hotel je neustále poloprázdný.

Na pondělí 11. ledna 2010 jsme tedy dostali volný den. Bylo potřeba trošku projet Vanesku, protože už tady měsíc stála. Vypravili jsme se tedy opět na Sylvia Flat k termálním bazénkům. Nikam jinam jsme ani jet nemohli, protože nic zajímavého v dostupné vzdálenosti od Hanmeru ani není.

Přijeli jsme k bazénkům a zjistili, že předchozí deště rozvodnily řeku natolik, že bazénky zmizely. Poobědvali jsme ve Vanesce a po poledni se vydali nazpátek. Po pár kilometrech Vaneska začala syčet. Zastavili jsme na odpočívadle. Tam nám vytekla voda z chladiče, což se ale nestalo poprvé, takže jsme se s tím ani nijak nevzrušovali. Dolili jsme vodu a chtěli jet dál. Po nastartování se nám zdálo, že má Vaneska divný zvuk. Rozjeli jsme se a zvuk na chvíli zmizel. Bohužel se po pár kilometrech začal ozývat znovu a neustále se zhoršoval. Chtěli jsme zastavit, ale nebylo kde. Zastavili jsme na prvním místě, kde se dalo a to už se nám do auta valil kouř, smrad a řízení a brzdy šly ztuha.

Zoufale jsme kontrolovali vodu, olej – nic. Vše v pořádku. Signál na telefonu žádný a my se nacházíme 50 kilometrů od Hanmer Springs. Ještě jsme se ani nestačili rozhodnout, co budeme dělat, když u nás zastavilo auto. Nějaký Zélanďan se nás ptal, jestli máme problém. Tvrdil o sobě, že pracoval jako automechanik. Řekli jsme mu, co se stalo, on mrkl na Vanesku a řekl, že motor je hodně horký a že ten smrad nevypadá dobře. Zkusili jsme ji nastartovat, ale nic. Sdělil nám, že “your engine is probably dead” – což by se dalo přeložit tak, že náš motor je pravděpodobně v prdeli. Ochotně nám nabídl, že nás hodí do Hanmeru nebo že nás tam odtáhne. Další 2 hodinky jsme strávili zapřáhnutí na laně. Nálada klesla pod bod mrazu.

Vaneska teď stojí na parkovišti před hotelem. Při startování má zvuk jako postižená cikáda a motor ani neškytne. Takže nám Vaneska umřela. My teď musíme vyřešit několik otázek. Jak budeme cestovat? Kdy budeme cestovat? Jestli zase auto kupovat nebo si ho půjčit? A co budeme dělat s Vaneskou?