Vše začalo tím, že jsme si na Nový Zéland zapomněli vzít pár věcí. Potřebovali jsme je poslat z Čech poštou. Na starost to dostala Jakubovo mamka. Na konci prosince jsme se s ní domluvili, že nám ty Lenky brýle a rozdvojku pošle po novém roce. Nějak nás ani nenapadlo jí připomenout, aby nám už nic jiného neposílala.

Nový Zéland je ostrov a jsou tu velmi hákliví na svou faunu a floru. Nesmí se sem přivézt vůbec nic rostlinného ani živočišného původu. Na letišti například musíte sundat boty, pokud jsou špinavé a důkladně je vyčistit. Mohlo by z nich totiž poté někde na Zélandě vypadnout semínko nějaké rostliny. Důkladnou kontrolou prochází opravdu všechno, co míří na Nový Zéland ze zahraničí, poštu nevyjímaje.

Balíček nám přišel do hotelu 20. ledna. Vypadal divně. Byl pomuchlaný a několikrát přelepený izolepou. Dávali jsme to za vinu dlouhé cestě. Dlouho jsme neotáleli a šli jsme ho otevřít. První co na nás vypadlo, byl dopis z Ministry of Agriculture and Forestry z oddělení biosecurity New Zealand. Ve zděšení jsme dopis v angličtině jen tak rychle prolítli a naše oči se zastavily na částce 76 dolarů. Měli jsme sevřený půlky, že budeme muset něco platit. Ihned poté na nás z balíčku vypadl druhý dopis, ve kterém stálo: “ahoj, posilám vám ještě šupiny z kapra pro štěstí.”

Svitlo nám, kde je problém a začali jsme znovu číst dopis z biosecurity, tentokrát pomalu a pořádně. Psali nám, že v balíčku pro nás byl nalezen “2x small unknown animal products” neboli 2x malý neznámý zvířecí produkt. V současné době jsou unknown animal products naloženy ve formalinu někde v Quarantine Treatment Centre a my si můžeme vybrat ze tří možností. Za prvé nám nabízejí, že to za 76 dolarů pošlou zpět do ČR. Za druhé jsme si mohli zaplatit léčbu v karanténě a po nějaké době šupiny možná dostat. Nebo za třetí, pokud je nekontaktujeme, jsou ochotní naše animal products zadarmo “destroy”. Docela jsme si oddechli.

Ještě teď se tlemíme, když si to představujeme. Pes čuchající k našemu balíčku, muž ve skafandru opatrně otevírající podezřelou zásilku, nechápavý výraz v jeho očích, bere si na pomoc mikroskop… A poté celé oddělení biosecurity zkoumá, co to asi je, aby to nakonec pojmenovali unknown animal products a naložili naše český šupiny do formalinu.

Věřili jsme, že tím příběh našich šupin skončil. Nikoho jsme nekontaktovali, a proto jsme si mysleli, že šupiny byly zničeny. Ale najednou, 17. března, skoro po dvou měsících nám opět přišel dopis z biosecurity New Zealand. K našemu překvapení v něm byly naše šupiny. Nechápeme, proč nám je nakonec poslali. Jediné co po nás v dopise chtějí je potvrdit jim nazpět, že jsme ty animal products dostaly. To jim samozřejmě potvrzovat nebudeme, ještě by po nás mohli chtít nějaký peníze za léčbu.

Tyto dvě šupiny z českého vánočního kapra putovaly 3 týdny lodí nebo letadlem přes půl zeměkoule, byly 2 měsíce důkladně zkoumány a léčeny na Novém Zélandě a nakonec se po třech měsících dostaly k nám. No a my jsme je chudinky vesele vyhodili do koše, protože nechceme riskovat, že je zapomeneme v peněžence a nějakej blb na letišti pak bude řešit, co to ze Zélandu vyvážíme za unknown animal products.