Druhý týden nám nezačal moc hezky. Pršelo a pršelo, čtvrtek, pátek, sobota. I přesto jsme v tyto dny měli několik zajímavých zážitků.
Nejdříve jsme nedaleko Clifdenu našli volně přístupné jeskyně. V letáku jsme se dočetli: nevstupovat při a po dešti, jen pro fyzicky a psychicky zdatné, doporučená helma, dvě baterky na každého člověka, atd. Nám zrovna pršelo a tak nebránilo nic tomu si jeskyně prolézt. Lence se moc nechtělo, ale Jakub chtěl “jenom nakouknout”. No a tak jsme to nakonec prolezli celé. Trvalo nám to možná dvě hodiny. Viděli jsme krásné krápníky, nádherné krasové útvary a pár glow-wormů. Ale!, místy jsme lezli po kolenou, místy jsme se sotva protahovali úzkými chodbami a zdolávali další a další nástrahy nekonečně dlouhé jeskyně. V jednu chvíli jsme se zasekli u velmi studeného a hlubokého jezírka. Šlo obejít jen po kluzké a strmé stěně okolo. Nakonec jsme to s vypětím všech sil zvládli. Vylezli jsme celí od bahna a mokří. Lenka to celé rozdejchávala ještě dvě hodiny poté. Byl to ale krásný adrenalinový zážitek.
Hned další den jsme se poprvé setkali s drzým papouškem Nestor Kea. Je poměrně velký a jeho zobák budí respekt. Je neskutečně drzý a nebojácný. Stačila chvilka nepozornosti a už jsme ho měli v autě. Jíst před ním jablko bylo prakticky nemožné.
Na sobotu jsme měli objednaný druhý placený zážitek. Výlet po Milford Sound s přenocováním a jídlem na lodi. Miford Sound je jedno z nejhezčích míst na Zélandě. Z hladiny oceánu tu strmě vystupují až 1600 metrů vysoké štíty skal. Jde také o jedno z míst s největšími srážkami na světě. A to jsme měli poznat i my. Pršelo nám po celou cestu tímto národním parkem. Pršelo nám při nastupování na loď. A při našem výletu se strhla opravdová bouře. Pršelo snad i pod střechou. Ze všech stran jsme mohli vidět tisíce a tisíce vodopádů, ale jinak byla viditelnost nulová. Podruhé jsme si něco zaplatili a podruhé to vypadalo na fiasko. Na noc jsme zakotvili v zátoce a mohli jsme se jít vykoupat nebo projet na kajaku. Jakubovi bylo líto vynaložených peněz a i přes nepříjemnou zimu a déšť šel na kajak. Večeře byla výborná a strávili jsme příjemný večer ve společnosti dvou německých slečen. Náladu nám to moc nezvedlo. V noci jsme pak čekali na zázrak. A on opravdu přišel. Ráno nás přivítala krásně čistá modrá obloha. Po výborné snídani nás kapitán ještě jednou provezl celým Milfordem. Tentokrát jsme si celou trasu mohli náležitě užít na přídi. Ke konci cesty nám kapitán dopřál tak blízký pohled na vodopád, že jsme se museli jít převléci. Ještě včera večer to vypadalo na další totální fiasko a dnešním krásným ránem se to celé obrátilo. Viděli jsme totiž dvě tváře Milfordu. Tu první, s deštěm mlhou a tisícem vodopádů. A tu druhou, pouze s několika vodopády, s nádhernými výhledy a sluncem opírajícím se do štítů. A to ještě nebylo všechno. V ceně výletu jsme měli návštěvu podvodní observatoře. V desetimetrové hloubce jsme přes sklo sledovali život pod hladinou Milfordu. Tisíce různých ryb a rybek, hvězdice, korály, sasanky, … Nádhera.
Od neděle už nám tedy opět svítí sluníčko a zatím nepřestalo. V pondělí jsme si užili malebné městečko Queenstown. Hned druhý den jsme naše autíčko potrápili cestou do národního parku Mount Aspiring na ledovec. Drncali jsme se třicet kilometrů po nezpevněné cestě, krávy, býci a ovce všude kolem a několikrát jsme překonávali brod. Poté nás čekala čtyřhodinová pěší trasa kouzelným Matukituki Valley a na konci nádherný výhled na ledovec Rob Roy. Zastihli jsme i malou padající lavinu. A aby těch ledovců nebylo málo, navštívili jsme ve středu dva nejznámější zélandské ledovce – Fox Glacier a Franz Josef Glacier.
Večer jsme navštívili Glow-Worm Dell v městečku Hokitika. Konečně jsme je viděli pořádně a ve velkém množství. Vypadalo to trošku jako hvězdná obloha. Moc pěkné.
Tento týden byl takový “týden národních parků”. Navštívili jsme hned tři: Fiordland (Milford Sound), Mount Aspiring (Matukituki Valley) a Westland (Glaciery) a jeden byl hezčí než druhý. Příští týden nás čeká další z národních parků, ale bude záležet na počasí. Snad nám sluníčko vydrží.