Měsíc utekl jako voda a nám právě začíná ta dobrodružnější část pobytu. Nevíme zatím kde budem, co tam budem dělat, kdy se budeme moci opět ozvat – nevíme nic.

Ve škole jsme byli naposledy včera. Studenti, kteří končí, dostávají v pátek před celou školou diplom a hodnoceni od vyučujících. Přišlo nám to jako zbytečná a trapná ceremonie, proto jsme se jí chtěli vyhnout. Ve čtvrtek odpoledne jsme se rozloučili s učiteli i se spolužáky, vyzvedli si v kanceláři diplomy a ukončili tak své studium.

A naše plány do budoucna? Z pátka na sobotu přespíme ještě v rodině a v sobotu dopoledne vyrážíme na cestu. Zatím nevíme, kam přesně pojedeme. Naše představa je taková, že zamíříme na jih a po cestě budeme hledat práci. Na Zélandě právě začíná sezóna a podle našich informací by práce mělo být dost. Přespávat budeme střídavě v autě a po motelech.

Před tím, než vyrazíme, musíme zařídit ještě pár věcí. Například vytisknout životopisy, udělat pojistku na auto a dokoupit nějaké drobnosti. Naší Vanesku přetváříme k obrazu svému. Vyházeli jsme kompletně zadní sedadla, abychom v zadu mohli spát. Rozhodli jsme se, že si uděláme jednoduchou dřevěnou postel, aby pod ní vznikl úložný prostor. Neil nám aktivně slíbil, že dřevo sežene. A sehnal. Přivezl nám ale něco úplně jiného, než jsme chtěli. Za prvé to stálo víc, než jsme počítali a za druhé nám znemožnil, postavit si ji vlastními silami. Neil je trošku kutil a vymyslel si vlastní konstrukci. Místo obyčejné postele, kterou jsme si mohli stlouct za hodinu, budeme mít brutální letiště. Asi ho to baví, protože už se týden sere s každým záhybem v autě. Zatím to ještě nemáme na fotkách, ale časem vám naše letiště ukážeme.

Tímto článkem se prozatím s vámi loučíme. Nevíme, kdy se budeme moci znovu ozvat, ale budeme se snažit, aby to bylo co nejdříve. Mějte se na druhé straně zeměkoule hezky a držte nám palce, ať seženeme dobrou práci a Vaneska moc nezlobí.

S pozdravem Jakub a Lenka