Konečně přišel ten den, na který jsme se těšili – čtvrtek 25. března. Ve 12:00 jsme nastoupili do autobusu a pravděpodobně naposledy zamávali vzdalující se vesničce. Loučení s Hanmer Springs a hlavně s naší půlroční rodinkou bylo dojemné. Překvapivě i Jakub slzu uronil, respektive dvě (v každém oku měl jednu). Lenka přestala brečet až ve chvíli, kdy se jí v autobuse udělalo nevolno. “Já jsem ti říkala, aby sis vzala ten kynedril.” Se zaťatými zuby to statečně vydržela až do Christchurch. Tam jsme se hladce a bez komplikací přepravili k pobočce firmy Jucy a s… se to začalo až zde. Naše autíčko nám ukázali, ale nedali. Nebylo zaplacené. Kate nám dlužila několik posledních výplat a auto měla platit ona. Následovalo tříhodinové vyjednávání s Jucy, marná snaha dovolat se Kate a nakonec jsme rezignovali a auto si pět minut před zavíračkou zaplatili sami. S velkým zpožděním a pořádně vytočení jsme vyráželi na Akarou.
Archiv rubriky: Nový Zéland
Druhý týden cestování
Druhý týden nám nezačal moc hezky. Pršelo a pršelo, čtvrtek, pátek, sobota. I přesto jsme v tyto dny měli několik zajímavých zážitků.
Třetí týden cestování
Třetí týden našeho cestování jsme začali v Hokitice. Toto hezké pobřežní městečko jsme si prošli, doplnili zásoby a navštívili bazén. Po pěti dnech bez koupání už jsme potřebovali sprchu. Odpoledne jsme Hokitiku opustili a přesouvali se dále na sever. V původním plánu jsme chtěli navštívit Nelson Lakes NP a Karamea. Plány jsme změnili, tato dvě místa vynechali a vše podřídili dvoudennímu tracku v národním parku Abel Tasman.
Tongariro Alpine Crossing
I když tento článek nebyl původně vůbec plánován, musíme se s vámi podělit o zatím náš nejlepší zážitek z Nového Zélandu. Národní park Tongariro se nachází zhruba uprostřed severního ostrova. Je to oblast velmi aktivní vulkanické činnosti. A je to vidět. Když tudy projíždíte, skoro z každé druhé díry v zemi se kouří a všude cítíte síru. Samotné Tongariro je park sopek. Vybuchlých, spících i aktivních. K poslednímu chrlení dýmu a lávy došlo naposledy v roce 1995. Tongariro je také hodně známé díky trilogii o pánovi prstenů. Znalci jistě ocení, že tento park ve filmu znázorňoval Mordor a Mt Doom.
Čtvrtý týden cestování
Náš čtvrtý týden nezačal úplně nejlépe. Z Egmontu jsme si do Tongarira přivezli špatné počasí. Ve čtvrtek bylo hnusně a my jsme jen tak ubíjeli čas v autě. Až v pátek odpoledne se udělalo krásně a to nám vydrželo po celý týden. V sobotu jsme tak mohli jít náš vytoužený Tongariro Alpine Crossing, ale o tom už víte z předchozího článku. V neděli jsme byli v Taupu. Ráno se tu Jakub koupal v termálním teplém potoce a dopoledne jsme strávili u Huka Falls. Jde asi o nejznámější vodopád na Novém Zélandě, ale určitě ne nejkrásnější. Odpoledne jsme přejeli k Orakei Korako – termální oblast, která vznikla při výbuchu sopky. Podobných termálních oblastí je tu v okolí několik (přibližně asi 5). Platí se do nich poměrně vysoké vstupné. My jsme původně chtěli navštívit dvě z nich. Korako byla jasná volba, protože je prý nejhezčí a kvůli vzdálenosti od hlavní cesty i nejméně turistická. Nakonec Korako byla jediná, kterou jsme navštívili. Tak dlouho jsme vybírali, až jsme do žádné jiné nešli.
Pátý týden cestování
Poté, co jsme opustili Coromandel, projeli jsme s krátkou zastávkou Auckland a mířili po západním pobřeží dále na sever. Tato oblast je známá hlavně díky Kauri stromům. Kauri stromy žijí a rostou i několik tisíc let a je to na nich opravdu vidět. My navštívili několik největších. Takový 60-ti metrový Tane Mahuta, neboli pán lesa, je opravdu působivý. Těchto obřích Kauri bylo dříve daleko více, ale v důsledku zběsilé těžby na počátku 20. století jich zbylo jen pár. My jsme se spoustu informací o Kauri a o jejich těžbě dozvěděli v Kauri muzeu. Dokážete si například představit porážení 70-ti metrového stromu, o průměru kmene sedm metrů, ruční pilou a sekyrkou???