Jak jsme jeli k zubaři, jak mluvíme anglicky, jak si vymazlujeme Vanesku, jak čteme, jak sledujeme filmy, jak si hrajeme a jak Lenka stříhala a Jakub vařil.
Archiv autora: admin
100 dní na NZ
Uteklo to jako voda a my jsme dnes na Novém Zélandu již stý den. Proto nastal čas na malé bilancování.
Sylvia Flat
O tom, jak jsme registrovali Vanesku, jak jsme jeli na Lake Tennyson, jak jsme nejeli na Lake Tennyson, jak jsme se koupali v přírodním termálu, jak jsme se seznámili se Sandflyema, jak jsme překonali swingbridge a jak jsme přišli tomu podvodu na kloub.
Fotky z hotelu
Vánoce se blíží, ale my to tady moc nepociťujeme. Léto, horko, Santové a žádný sníh nenavozují tu pravou vánoční atmosféru. My si ji ale snažíme trochu udělat. Zítra začneme péct cukroví a bude i ryba se salátem. Za poslední dny a týdny se nic nového zvláštního nestalo, nemáme proto co psát. Alespoň vám tedy přinášíme pro představu fotky z hotelu a naší práce.
Už se zase těšíme na Ježíška
O tom, jak jsme viděli vánoční průvod, jak jsme chtěli péct cukroví, jak jsme nemohli péct cukroví, jak jsme nakonec pekli cukroví, jak jsme si dělali české Vánoce, jak jsme viděli Santu v akci, jak jsme zažili zélandské Vánoce a jak nám tu něco chybělo.
Jednou nahoře a najednou dole…
Jak se nic zvláštního nedělo, jak jsme dostali den volna, jak jsme jeli na výlet, jak jsme dojeli a jak je to celý v pr….
Poslední rozloučení s Vaneskou
O tom, jak jsme nevěděli co dělat s Vaneskou, jak jsme psali inzerát, jak jsme ji prodávali, smlouvali, telefonovali, smskovali a najednou nastartovali, jak jsme ji nakonec prodali a jak jsme to nevědomky oslavili Crayfischem.
Cesta kolem světa za 80 dní – první část
Jak jsme vybírali půjčovnu, jak jsme upadali do mdlob, jak jsme našli, jak nás Kate překecala, jak jsme volali do Cathay Pacific a jak už víme, kdy přijedeme domů…
Cesta kolem světa za 80 dní – druhá část
Kostky jsou vrženy, letenky zakoupeny, teď už jen plánujeme podrobnosti…
Our first article in english
March is our 8th month in New Zealand. It is quite long time. Our english is every day better and better. And we decided we want to write an article in english. We promised this in one of the first article, what’s mean we owe it to you. So, here is it. Whole article is written without dictionary. We used only our knowledge. Probably you will find some mistakes. But it doesn’t matter to us, because we are happy we can speak english and the people understand (almost).
Akce šupiny
Vše začalo tím, že jsme si na Nový Zéland zapomněli vzít pár věcí. Potřebovali jsme je poslat z Čech poštou. Na starost to dostala Jakubovo mamka. Na konci prosince jsme se s ní domluvili, že nám ty Lenky brýle a rozdvojku pošle po novém roce. Nějak nás ani nenapadlo jí připomenout, aby nám už nic jiného neposílala.
Poslední dny v Hanmeru
Tak už je to tady! Zítra vyrážíme.
První týden cestování
Konečně přišel ten den, na který jsme se těšili – čtvrtek 25. března. Ve 12:00 jsme nastoupili do autobusu a pravděpodobně naposledy zamávali vzdalující se vesničce. Loučení s Hanmer Springs a hlavně s naší půlroční rodinkou bylo dojemné. Překvapivě i Jakub slzu uronil, respektive dvě (v každém oku měl jednu). Lenka přestala brečet až ve chvíli, kdy se jí v autobuse udělalo nevolno. “Já jsem ti říkala, aby sis vzala ten kynedril.” Se zaťatými zuby to statečně vydržela až do Christchurch. Tam jsme se hladce a bez komplikací přepravili k pobočce firmy Jucy a s… se to začalo až zde. Naše autíčko nám ukázali, ale nedali. Nebylo zaplacené. Kate nám dlužila několik posledních výplat a auto měla platit ona. Následovalo tříhodinové vyjednávání s Jucy, marná snaha dovolat se Kate a nakonec jsme rezignovali a auto si pět minut před zavíračkou zaplatili sami. S velkým zpožděním a pořádně vytočení jsme vyráželi na Akarou.
Druhý týden cestování
Druhý týden nám nezačal moc hezky. Pršelo a pršelo, čtvrtek, pátek, sobota. I přesto jsme v tyto dny měli několik zajímavých zážitků.
Třetí týden cestování
Třetí týden našeho cestování jsme začali v Hokitice. Toto hezké pobřežní městečko jsme si prošli, doplnili zásoby a navštívili bazén. Po pěti dnech bez koupání už jsme potřebovali sprchu. Odpoledne jsme Hokitiku opustili a přesouvali se dále na sever. V původním plánu jsme chtěli navštívit Nelson Lakes NP a Karamea. Plány jsme změnili, tato dvě místa vynechali a vše podřídili dvoudennímu tracku v národním parku Abel Tasman.
Tongariro Alpine Crossing
I když tento článek nebyl původně vůbec plánován, musíme se s vámi podělit o zatím náš nejlepší zážitek z Nového Zélandu. Národní park Tongariro se nachází zhruba uprostřed severního ostrova. Je to oblast velmi aktivní vulkanické činnosti. A je to vidět. Když tudy projíždíte, skoro z každé druhé díry v zemi se kouří a všude cítíte síru. Samotné Tongariro je park sopek. Vybuchlých, spících i aktivních. K poslednímu chrlení dýmu a lávy došlo naposledy v roce 1995. Tongariro je také hodně známé díky trilogii o pánovi prstenů. Znalci jistě ocení, že tento park ve filmu znázorňoval Mordor a Mt Doom.
Čtvrtý týden cestování
Náš čtvrtý týden nezačal úplně nejlépe. Z Egmontu jsme si do Tongarira přivezli špatné počasí. Ve čtvrtek bylo hnusně a my jsme jen tak ubíjeli čas v autě. Až v pátek odpoledne se udělalo krásně a to nám vydrželo po celý týden. V sobotu jsme tak mohli jít náš vytoužený Tongariro Alpine Crossing, ale o tom už víte z předchozího článku. V neděli jsme byli v Taupu. Ráno se tu Jakub koupal v termálním teplém potoce a dopoledne jsme strávili u Huka Falls. Jde asi o nejznámější vodopád na Novém Zélandě, ale určitě ne nejkrásnější. Odpoledne jsme přejeli k Orakei Korako – termální oblast, která vznikla při výbuchu sopky. Podobných termálních oblastí je tu v okolí několik (přibližně asi 5). Platí se do nich poměrně vysoké vstupné. My jsme původně chtěli navštívit dvě z nich. Korako byla jasná volba, protože je prý nejhezčí a kvůli vzdálenosti od hlavní cesty i nejméně turistická. Nakonec Korako byla jediná, kterou jsme navštívili. Tak dlouho jsme vybírali, až jsme do žádné jiné nešli.
Pátý týden cestování
Poté, co jsme opustili Coromandel, projeli jsme s krátkou zastávkou Auckland a mířili po západním pobřeží dále na sever. Tato oblast je známá hlavně díky Kauri stromům. Kauri stromy žijí a rostou i několik tisíc let a je to na nich opravdu vidět. My navštívili několik největších. Takový 60-ti metrový Tane Mahuta, neboli pán lesa, je opravdu působivý. Těchto obřích Kauri bylo dříve daleko více, ale v důsledku zběsilé těžby na počátku 20. století jich zbylo jen pár. My jsme se spoustu informací o Kauri a o jejich těžbě dozvěděli v Kauri muzeu. Dokážete si například představit porážení 70-ti metrového stromu, o průměru kmene sedm metrů, ruční pilou a sekyrkou???
Dva dny v Hong Kongu
Ve čtvrtek 29. dubna jsme po devíti měsících opustili Zéland a vyráželi do Hong Kongu.
První týden v Malajsii
Z našeho malajského deníku: Jak se blížíme k rovníku, sužuje nás stále větší a větší vedro. Dnes ráno vylezl teploměr tak vysoko, že jsme nemohli najít, kde končí rtuť. Teprve po patnáctiminutovém usilovném ochlazování trubice vějířem, slezla na plus padesát stupňů celsia. Takové vedro je pro našince přímo vražedné, proto jsme dalším ovíváním srazili teplotu na čtyřicetdva stupně, což už se dalo vydržet. Následujícího dne se nám zahnat rtuť zpátky do trubice vůbec nepodařilo.