O tom, jak jsme dostali první výplatu, jak jsme zaskočili Glena, jak jsme měli návštěvu, jak jsme dostali spoustu pokladů, jak Jakub telefonoval a jak jsme dostali lákavou nabídku.
Druhý týden na vinici
Práce nebyla moc náročná. Shazovali jsme dráty, občas uklízeli (hrabali) a nakonec jsme navazovali mladé stromky. Žádná dřina, ale strašná nuda.
Hned v pondělí jsme s hrdostí odevzdali výkaz odpracovaných hodin. Vzhledem k tomu, že jsme se celý týden dřeli jako koně, očekávali jsme tučnou odměnu. Měla nám přijít ve čtvrtek na účet. Žádné překvapení se naštěstí nekonalo, byla tam. Jediný, kdo byl asi hodně překvapený, byl manager Glen. Za celý týden nás prakticky nevidí. Vše vyřizuje přes toho blbce Maora. A pak se diví. Asi byl hodně vyděšenej, když zjistil, kolik jsme toho odmakali a kolik nám teď musí zaplatit. Hned druhý den po výplatě udělal rázné opatření. Zakázal nám pracovat. Respektive smíme pracovat pouze 40 hodin týdně. Ve čtvrtek, v den, kdy jsme se tuhle novinku dozvěděli, jsme do 40 neměli daleko. Protože se nám kazilo počasí, vybodli jsme se na to a jeli domu. Docela se nám to hodilo, protože měli přijet na návštěvu Mára s Kristýnou. V pátek pak bylo taky hnusně. Do práce jsme šli až v sobotu, kdy jsme si dodělali hodiny do 40 a v neděli zase zůstali doma.
Návštěva
Ve čtvrtek jsme tedy přijeli z práce brzo a napsali Márovi a Kristýně, že už jsme doma. Jim se to naštěstí hodilo a tak dorazili už ve dvě. Indonésani se balili na cestu pryč a Zdeňka doma nebyla, tak jsme měli celý barák pro sebe.
Jejich návštěvu jsme si skutečně užívali. Nalili jsme si whisky s colou a vzájemně si vyprávěli své zážitky z práce a cestování. Dozvěděli jsme se spoustu cenných informací, co navštívit a co za to nestojí. Večer jsme si připravili parádní společnou večeři i se zmrzlinovým pohárem. Po jídle jsme si otevřeli lahvinku vína a pokračovali ve vyprávění. Zase jsme kecali až do jedný.
Mára s Kristýnou za měsíc odjíždí ze Zélandu. Proto nám předali některé své poklady a cennosti, které tu při pobytu nasbírali. Dostali jsme například: neoprenový oblek, desetikilovou českou kuchařku (našli ji na místní skládce), průvodce po Zélandu Lonely planet v angličtině, hafo svíček a špendlíků, zvoneček na vánoce, nepoužité pracovní rukavice, poštovní obálky, české a anglické knížky, elektrickou mašinku na vlasy a spoustu dalších úžasných věcí.
Další nabídky zaměstnání
Už během prvního týdne se nám ozvali s jednou nabídkou práce. Byli jsme zrovna na vinici, když zazvonil telefon. V tu chvíli ale Lenka nebyla nadosah. Vystrašený Jakub tedy hovor přijmul a poprvé telefonoval v angličtině. Mazec. Jeho výraz při hovoru říkal téměř vše. Lenka se mu smála z nedaleké brázdy. Po ukončení hovoru si Jakub nebyl jistý vůbec s ničím. Později se ukázalo, že hovor zvládl na jedničku a vše bylo tak, jak říkal. Jednalo se o částečný úvazek v pětihvězdičkovém hotelu. Poslali nám podrobnosti emailem. Tuto nabídku jsme ale zamítli.
V pátek nám přišla druhá nabídka. O mnoho lákavější a zajímavější. Napsala nám Kate, která má rodinný hotel v Hanmer Springs (při cestování se nám tu hodně líbilo a ukradli jsme si tu golfový míček). Nabídla nám práci v hotelu. Dělali bychom prakticky vše. Ráno příprava snídaně, úklid pokojů, pomoc v kuchyni, občas výpomoc na zahradě a další činnosti v hotelu. Dostali bychom luxusní ubytování, zdarma snídaně a další jídlo a dobrý hodinový plat. Nabídka nás taky zaujala kvůli naší angličtině. Nejedná se o velký neosobní hotel, ale rodinný podnik a Kate si zakládá na tom, aby se její zaměstnanci stali součástí rodiny. Vše prostě perfektní a lákavé. Až na jednu maličkost (pro nás dost podstatnou). Počet hodin. Momentálně se jedná o práci tak na 15 – 20 hodin týdně, později tak 25 – 30 hodin. To je pro nás ale málo. Hodně jsme o tom přemýšleli, neustále jsme vše přepočítávali, napsali si pro a proti. Byli jsme z toho zoufalí. Práce by to určitě byla dobrá, naše angličtina by šla nahoru, každopádně bychom si to tam užívali, ale bohužel nevydělali tolik peněz na naše cestování. Nechceme pak litovat toho, že jsme v největší sezóně pracovali na místě, kde si nedokážeme vydělat.
Napsali jsme Kate email, kde jsme jí trošku vysvětlili naší situaci. Ani jsme práci neodmítli ani nepřijali. Necháváme to otevřené a počkáme, co nám Kate odepíše.