Jak jsme mluvili s managerem, jak jsme se dozvěděli tvrdou realitu, jak jsme se setkali s Márou a s Kristýnou, jak jsme se setkali s tuleni, jak jsme cestovali a jak jsme měli golfový turnaj.

Přístavištěm jižního ostrova je městečko Picton. Tam jsme se vylodili ve středu 2. 9. okolo 17:00. Vyrazili jsme směrem ke Kekerengu a spali na odpočívadle za Blenheimem.

Druhý den ráno jsme vyrazili na pohovor do Kekerengu. Cesta vedla kolem pobřeží. Nikde ani živáčka, vlevo Pacifik, vpravo pastviny a najednou se před námi zjevila krásná hospůdka. Manager Clive tam ještě nebyl a tak jsme na něj chvilku čekali. Rozhovor byl velmi rychlý. Sdělil nám, že sezóna začne za dva měsíce a do té doby asi o práci nezavadíme (inzeráty na internetu má po celý rok – debil). Nálada poklesla na bod mrazu.

Když jsme napsali Márovi (spolužák z ČR, který už je rok na NZ) kde jsme a jak jsme dopadli, odepsal nám, že jsme 10 km od nich. Jeli jsme je tedy navštívit. Mára s přítelkyní Kristýnou se právě vrátili z cesty po jižním ostrově a zabydleli se na pár dní u známých. Pozvali nás, ať přespíme večer u nich v domě (hurá bude zase sprcha). Ještě před tím jsme zajeli zpět do Blenheimu a v místní knihovně jsme rozeslali asi 30 emailů na práci. Pak jsme si zajeli nakoupit a v obchodě během minuty potkali tři Čechy. Jedním z nich byla Zdeňka, která nám nabídla ubytování a že se nám může zeptat po práci. Vzali jsme si na ni kontakt, nakoupili a jeli za Márou. Večer jsme společně poseděli u pivka a becherovky a kecali až do jedný.

Druhý den dopoledne jsme se s nimi rozloučili (dostali jsme darem golfovou hůl) a na jejich doporučení jsme odjeli na nedalekou pláž, kde měli být tuleni. Byli tam. Svítilo sluníčko a oni se vyhřívali na pobřeží. Dostali jsme se k nim na pět metrů, potom už se jim to nelíbilo a dávali to hlasitě najevo. Byl to úžasný zážitek. Strávili jsme tam s nimi nejmíň dvě hodiny.

Pak jsme se vydali na jih, směrem na Kaikouru. Tuleňů jsme z auta viděli ještě mnoho. Váleli se jak lejna na skalách mezi silnicí a oceánem. Kaikoura nás moc neokouzlila. Práci jsme tam nenašli a nic moc zvláštního neviděli.

V noci byla pěkná zima a ráno jsme zjistili, že máme namrzlá okýnka. Pak se ale udělalo krásně. Den jsme strávili v Hanmer Springs. Městečko se nám moc líbilo. Prošli jsme ho křížem krážem a po cestě sháněli kontakty na práci. Zlákal nás pěší výlet exotickým lesem. Nádhera. Viděli jsme smrky, jedle, borovice, břízy … prostě exotika. Po cestě kolem golfového hřiště se nám povedlo dovybavit své golfové náčiní (ukradli jsme míček).

Cestou z Hanmer Springs jsme si v mapě vyhlédli termální pramen. Hledali jsme ho, ale nenašli. Vzdali jsme to a zakempovali na nejbližším odpočívadle. Za chvilku nás kolemjdoucí domorodec upozornil, že pramen máme 20 metrů za autem. Na břehu řeky s naprosto ledovou vodou bylo několik tůněk s úžasně teplou. Byla dost zima a my jsme nenašli odvahu se vykoupat.

V noci jsme opět totálně zamrzli. Vanesce asi zamrznul chladič a zase nám pak trochu vařila. Přes den bylo krásně a my šli na pěší túru na Lake Daniells.

V pondělí ráno jsme vyrazili do Greymouthu. Po mrazivých nocích jsme se dovybavili luxusní dekou a termoskou s hrníčky (od té doby nemrzlo ani jednou). Prohlédli jsme si město. V knihovně rozeslali pár dalších mailů na práci. Na pobřeží jsme se kochali západem slunce nad Tasmánským mořem.

Další den jsme chtěli dojet do Wesportu. Nejdříve jsme se zastavili v Punakaiky na lívancových skalách – Pancake rocks. Další zastávkou byl Cape Fouldwind, kde jsme si udělali procházku po Tauranga bay. Ve Westportu jsme šli pouze do knihovny. K večeru na odpočívadle byl první golfový turnaj.

Následující ráno bylo opět krásně. V Murchisonu jsme si vybrali dvě pěší trasy. První byla vyhlídka na Murchison a druhá trasa vedla po staré nikdy nezprovozněné železniční trati. Vyhlídka byla pěkná, ale železnice dost zklamala. Na odpočívadle jsme opět hráli “golf” a dostali instruktáž od novozélandského dědečka golfisty (teď už víme, jak se to správně drží, ale stejně nám to jde na hovno).

Čtvrtek jsme strávili v Nelsonu. Chvíli jsme řešili práci a pak šli kešovat. Odpoledne začalo pršet a podle předpovědi mělo pršet i dál. Rozhodli jsme se ukončit naše putování a na chvilku někde zakotvit. Domluvili jsme se se Zdeňkou a v pátek se ubytovali u ní v Blenheimu.