Tak už je to tady! Zítra vyrážíme.

Poslední týdny utekly rychle, protože nás z našeho pracovního stereotypu vytrhlo několik neobvyklých věcí. První velké překvápko nám Kate připravila už někdy v půlce února. Jeden den jsme jí oznámili, že za více než měsíc opouštíme Hanmer a druhý den jsme měli spolupracovníka. Dost nás to naštvalo. Práce je v hotelu maximálně pro dva lidi. Po odchodu Stua na konci ledna jsme se těšili, že si ve dvou trochu přivyděláme. A po dvanácti dnech jsme tu byli opět tři. Naštěstí se Američanka Alison v práci neosvědčila. Byla neskutečně pomalá a všechno jí trvalo třikrát déle než nám. Po týdnu ji Kate musela vyhodit.

Další spolupracovníky jsme naštěstí dostali až teď, týden před naším odjezdem. Jsou to opět Američani – Gordon a Molly. První dojem byl dobrý, ale po pár dnech jich máme plný zuby. Kate nám ještě před jejich příchodem oznámila, že je s námi dvěma nadmíru spokojená, že máme velmi dobrý standart a že si přeje, aby naši následovníci pracovali alespoň podobně. Máme je prostě vše naučit. Ono se to lehce řekne, ale…

Gordon je namachrovanej nevychovanej a nezdvořilej sobec a idiot a Molly je sice hodná, ale zase taková “kam ji postavíš, tam ji najdeš”. Gordon se na nás tváří jako “co mi budeš povídat ty blbečku, když ani neumíš pořádně anglicky”. My jsme se snažili. Ale když někomu něco vysvětlujete nebo radíte a on si mezitím zapne vysavač a začne vysávat… Proto byla vyhlášena naše soukromá válka Američanům. Nebereme si servítky. Každou jejich práci důsledně kontrolujeme. Každá jejich chyba, je jim neodkladně sdělena a vytýkána. Můžeme si to dovolit, protože po těch 5 měsících zvládáme většinu prací v polovičním čase a na lepší úrovni než oni dva.

Ale dost stížností. Další zajímavostí, která změnila náš stereotyp, bylo navážení kamenů do hotelu. Kate mladší bratr Max a jeho přítelkyně jsou totiž profesionální horolezci a asi 2 dni po našem odjezdu budou mít v hotelu svatbu. Kate chtěla hotel nějak originálně vyzdobit. Proto nám minulý týden složili před hotel fůru kamení a my jsme pak každý den myli, nosili a skládali kameny podél zdi uvnitř i zvenka celého hotelu.

Včera a dnes bylo velké balení. A zítra ráno nás čeká velké loučení. Kate a celá rodina si na nás hodně zvykli. A my samozřejmě na ně. Vypadá to, že budou krokodýlí slzy… (hlavně Lenka, Kate a možná Seth). V pravé poledne to vypukne. Odjíždíme autobusem z Hanmeru do Chrischurch, kde by na nás mělo čekat autíčko. Hned na další den máme něco zarezervováno, ale to se nechte překvapit. Budeme se snažit alespoň jednou za týden napsat článek o našem cestování. Snad se nám to bude dařit. Držte nám palce a my vyrážíme. Vzhůru na Zéland, do Hong Kongu, do Malajsie, do Indonésie a potom domů, do Prahy, do Čestic, dopr… to je ale dálka…