O tom, jak jsme nevěděli co dělat s Vaneskou, jak jsme psali inzerát, jak jsme ji prodávali, smlouvali, telefonovali, smskovali a najednou nastartovali, jak jsme ji nakonec prodali a jak jsme to nevědomky oslavili Crayfischem.
Od úterka jsme řešili problém, co budeme s Vaneskou dělat. Musíme říci, že dobře nám zrovna nebylo. Jednu chvíli to vypadalo, že za to, aby si Vanesku někdo vzal, budeme muset ještě zaplatit. Navíc jsme ještě řešili druhý problém, a to jakým způsobem uskutečníme své cestování po Zélandu. Jestli si budeme kupovat další auto, nebo jestli nevyužijeme služeb nějaké půjčovny.
Lenka uvažovala ekonomicky a chtěla Vanesku zkusit prodat. Jakub uvažoval česky a chtěl auto nechat někde v lese – protože si myslel, že by si proto nikdo takovou dálku nepřijel. Nakonec nás inspiroval spolupracovník Stu, kterému se podařilo prodat za 500 dolarů svojí kraksnu na Trademe (něco jako Aukro). Rozhodli jsme se, že to zkusíme taky. Ve čtvrtek jsme tedy požádali Kate, šli na internet a vytvořili inzerát. Když jsme tam chtěli napsat cenu 500 dolarů, Kate nám vynadala a řekla, ať tam koukáme napsat alespoň 800. Po deseti minutách přišla první odezva a do půl hodiny jich bylo přes deset. Všichni řešili co je za problém a všichni nabízeli strašně málo. Nejvtipnější odezvy: “můžete mi to dovézt na severní ostrov?” nebo “můžete mi to dojet ukázat do Christchurch?” – přitom první 3 slova inzerátu byla: “auto je nepojízdné”. Nejvyšší nabídka byla 500, ale na slevy bylo ještě brzo. V sobotu se na Vanesku přijeli podívat nějaký dva kluci. Chvilku do toho čučeli, pak tam dali baterku ze svýho auta a k našemu údivu Vaneska v klidu nastartovala. My jsme z toho měli radost, ale zároveň jsme se cítili jako pitomci. Kluci to ještě chvíli túrovali, zkoumali a pak řekli, že motor je v pr…., že to nechtějí a že za tuhle cenu to nikdo normální nekoupí. My jsme pak dlouho neotáleli, běželi jsme na internet, změnili v inzerátu auto na pojízdné a cenu zvedli na 1000.
V neděli dopoledne jsme dali baterku na nabíječku a doufali, že se ještě někdo ozve. Ozval. Opět několik telefonů, několik zpráv a emailů. Někdo napsal, že se přijede podívat. Přijela banda “něcojakocikánů” a Vanesku by asi i vzali, ale vadila jim postel vzadu. Furt mleli, že chtějí big car, protože mají big family a chtěli sedačky. Takže z toho sešlo. Zajímavé bylo, že za nepojízdnou Vanesku byla největší nabídka 500 a za pojízdnou také. Přišly dokonce nabídky za 300 a jednu chvíli se Lenka doslova hádala s někým po telefonu, že mu to za 600 do Christchurch opravdu nepovezem. K večeru jsme dostali nabídku za 500 a ten člověk měl opravdu zájem. Jakub se ho snažil celý večer pomocí SMS vyšponovat na 700. Dostal ho až na 650. Lence v tu chvíli povolily nervy a chtěla to vzít. Rozený obchodník Jakub trval na svých 700, čímž ho nakonec odradil. Takže zase nic.
V pondělí, přesně týden po našem problému s Vaneskou, jsme zase dostali volno. Leželi jsme ráno v posteli až do 11 a zrovna ve chvíli, kdy jsme si zoufali, že už dlouho nikdo nenapsal, přišla SMS. Po pár SMSkách ten člověk řekl, že to bere za 750 a že přijede odpoledne. Celý den jsme čekali jako blbci a nic. Nakonec přece jenom v 8 večer dorazil. Postarší Zélanďan s mladou Ruskou. Obhlíželi to, zkoumali, pak jsme to nastartovali, projeli (naštěstí jenom kousíček) a 750 v kapse. Ještě nás pozvali na pivko. Asi tak v půl desátý odjeli a my teď píšeme tenhle článek a doufáme, že se neozvou…
Z prodeje Vanesky za tuhle cenu máme radost. Nepočítali jsme už s ničím. Rozhodli jsme se, že nic podobného už absolvovat nechceme a další auto kupovat nebudeme. Na tu dobu co chceme cestovat nám vystačí auto z půjčovny. Je to pro nás jistota a klid. A jak jsme si spočítali, nevyjde nás to o moc dráž, než náklady spojené s koupí, provozem a prodejem vlastního auta.
Pondělí byl nakonec velice úspěšný “volný” den (hlavně ve srovnání s tím minulým). Nejen že se nám podařilo prodat Vanesku, ale dopřáli jsme si také 2 delikatesy. K obědu jsme si sami zakoupili a podle vlastní fantazie i připravili Eggplant neboli baklažán neboli lilek. A nebylo to vůbec špatný. K večeři nám strejda Ron přivezl od vánoc slíbenou, vlastnoručně ulovenou, naštěstí již uvařenou Crayfisch neboli langustu. Ta je tady považována za velmi drahou pochoutku. Nebyla špatná, ale žádnej zázrak to také není.