O tom, jak jsme registrovali Vanesku, jak jsme jeli na Lake Tennyson, jak jsme nejeli na Lake Tennyson, jak jsme se koupali v přírodním termálu, jak jsme se seznámili se Sandflyema, jak jsme překonali swingbridge a jak jsme přišli tomu podvodu na kloub.

Protože pracujeme sedm dní v týdnu, naše dny jsou podobné, až stereotypní. Přesto se od našeho posledního článku nějaké věci udály. Vyřídili jsme si například průkazku do knihovny a hned si půjčili Charlie and Chocolate factory a čtveroje puzzle. V hotelu jsme měli dvě konference najednou. Plný dům, vařilo se pro ně a Lenka kolem nich celý den skákala. Po odjezdu po nich zbyl jen bordel a totálně zeblitá 22 (ještě týden neobyvatelná). Vypršela nám také registrace na Vanesku. Na Zélandě se registrace musí obnovovat každý půlrok a běžně se to dá vyřídit během pár minut na poště. V Hanmer Springs samozřejmě pošta není. Naštěstí jsme nemuseli do Christchurch. Kate nám slíbila, že nám pomůže obnovit registraci přes internet. To se nakonec po několika komplikacích povedlo. Online formulář po nás chtěl totiž nějaké číslo, které jsme neznali. Druhou alternativou bylo číslo řidičského průkazu, což samozřejmě s českým řidičákem nešlo. Kate volala na operátora a po chvíli dohadování položila sluchátko se slovy “Fucking stupid”. To číslo nám nemůže být sděleno po telefonu. Druhý pokus, jiný operátor a číslo bylo na světě. Poté už byla naše registrace otázkou 127 $ a pár kliknutí.

Na středu jsme si domluvili den volna. Naplánovali jsme si výlet na Lake Tennyson. V úterý po práci jsme naházeli věci do Vanesky, rozloučili se a vyrazili na cestu. Čekala nás 43 km dlouhá, prašná cesta většinou do kopce. Trošku jsme se obávali, jak to naše Vaneska zvládne. Zvládla… První tři kilometry. Kodrcání na jedničku maximálně na dvojku a už jsme vařili. Nechali jsme Vanesku v kopci vychladnout a šli kešovat. Pak jsme to otočili a změnili plán. Zastavili jsme se v hotelu pro plavky a ručníky, znovu se rozloučili a vyrazili (tentokrát po asfaltu) na Sylvia Flat. Jde o termální pramen 50 km od Hanmer Springs, u kterého už jsme byli při našem prvním krátkém cestování (článek Putování za prací 2). Chtěli jsme se v něm konečně vykoupat. Povedlo se. Představte si ledovou řeku protékající mezi zasněženými vrcholky hor. Na jejím okraji kameny ohraničený, vyhloubený “bazének” s úžasně teplou vodou. Jemný oblak páry se vznáší nad jeho hladinou. Sem tam se ode dna vynoří pár bublinek. Odér síry všude kolem. Když zaboříte ruce do písku a kamínků na dně, cítíte sálající teplo. Krása, nádhera, neuvěřitelné, úžasné… prostě luxus. Neodolali jsme a hned jsme se šli do vody rozvalit. V návalu radosti si Lenka zapomněla sundat řetízky → síra + stříbro = černo (jednoduchá chemická rovnice). Náladu nám to nezkazilo. Lenošili jsme tam nejmíň 2 hodiny. Trošku nás otravovaly stovky Sandflyů. Jsou to takové malinkaté bezbranné mušky, ale neskutečně štípou, bestie krvežíznivý. A my už teď víme, že příště ten repelent v hotelu nezapomeneme… Poté jsme relaxovali ve Vanesce a protože jsme nemohli odolat, dali jsme si ještě půlnoční koupel. Opět nádhera. Chtěli jsme v bazénku zažít i východ slunce, ale v 5 ráno nebyl morál vylézt z vyhřátého spacáku. Poslední koupel (opět dvouhodinovou) jsme si dopřáli až po snídani. Odpoledne jsme se vydali na krátkou procházku a museli překonat “swingbridge”. Po návratu do hotelu jsme čistili řetízky. Díky jejich chemické reakci jsme zjistili, že voda v místních vyhlášených Hot Pools není přírodní, ale uměle ohřívaná. Největší místní turistická atrakce je jeden velký podvod.

Naše třetí volno jsme si stoprocentně užili, jenom jsme pořádně poštípaný. Koupáním v pravém přírodním termálu jsme si splnili jedno z našich přání. A stálo to za to.