Jak jsme jeli k zubaři, jak mluvíme anglicky, jak si vymazlujeme Vanesku, jak čteme, jak sledujeme filmy, jak si hrajeme a jak Lenka stříhala a Jakub vařil.
Jak to bylo se zubem
Asi měsíc po příjezdu na Zéland Jakubovi vypadl kus plomby. Báli jsme se, že vypadne celá a budeme muset k zubaři. Plomba zatím drží, ale u zubaře už jsme byli. Zlobit totiž začal úplně jiný zub. V sobotu Jakuba začaly pobolívat zuby, celá levá strana. V neděli už se bolest koncentrovala na levou horní část a zuby byly citlivé na vše studené. V pondělí byla bolest zase jiná a jinde a tentokrát studené pomáhalo. Ptali jsme se Kate na zubaře a k našemu překvapení jsme se dozvěděli, že nejbližší zubař je až v Christchurch, což je asi 140 km daleko. V úterý už bylo jasno, o který zub jde a bolest se nedala moc vydržet. Na středu jsme si tedy vzali volno a hned ráno vyrazili na výlet. Ještě v hotelu Lenka prohlédla telefonní seznam (něco jako zlaté stránky) a našla adresu jednoho zubaře na předměstí Christchurch. Dorazili jsme tam okolo 10 a najít správnou adresu nebyl problém. Na recepci nám ale sestřička oznámila, že by nás mohli vzít až zítra. Nenechali jsme se odbýt a sestřička nakonec zavolala na druhou pobočku, kde naštěstí jedno volné místo měli. Jakub strávil v křesle necelou hodinu. Po rentgenu mu vyčistili kořenový kanálek, předepsali antibiotika a předložili účet. Zatím to vypadá, že to vyspravili dobře. Zbytek dne jsme pak strávili prohlídkou Christchurch.
Jak je to s naší angličtinou
Úroveň naší angličtiny stále stoupá vzhůru. Lenka je docela v pohodě a i Jakub už se trošku rozmluvil. Angličtinu musíme používat každý den. Nejvíce komunikujeme s Kate, se Stuartem, se Sethem a s dalšími členy rodiny. Stale častěji je nutné komunikovat i s hosty. Občas se nám samozřejmě stává, že nerozumíme. Všichni z hotelu jsou na to zvyklí, počítají s tím, a jsou velmi trpěliví. Věty nám zopakují, mluví pomaleji, zřetelně, jednoduší angličtinou a když je potřeba, vysvětlí nám význam neznámého slova. S hosty to máme složitější, protože nás neznají. Většina hostů je vstřícná, a když zjistí, že jim občas nerozumíme, svou angličtinu tomu přizpůsobí. Někteří to ale asi nechápou a drmolí si furt tu svou. Na ty už máme jednoduchý recept. Všechno s úsměvem odkývat a v duchu si pomyslet “trhni si nohou blbečku”.
Svoji angličtinu zdokonalujeme nejen komunikací s anglicky mluvícími lidmi, ale i sledováním filmů a četbou knih. Na pokoji máme televizi s 12 programy, kde se semtam nechá něco vybrat. Nejvíce nám vyhovuje, když si u filmu můžeme pustit titulky pro neslyšící. V pátek večer sledujeme “Austrálie hledá superstar”. Ale úroveň soutěžících nic moc. Knihy čteme každý den. Během svého pobytu na Zélandu jsme si zřídili docela solidní sbírku anglických knih. Neustále se ji snažíme rozšiřovat. Při každé příležitosti navštívíme second hand, kde přehrabeme použité knihy. Vybíráme levné a lehké (dětské) knihy. Většinou stojí 20 – 50 centů, což je v přepočtu asi 3 – 6 korun. Mezi největší poklady naší sbírky patří Kniha džunglí, Myšák Stuart Little a Oliver Twist.
JCo děláme ve volném čase
(kromě toho že chodíme na výlety, kešujeme, čteme, hrajeme golf, sledujeme tv a spoustu dalších aktivit)
Vymazlujeme Vanesku. Například Jakub vyrobil luxusní “lednici”.
Hrajeme hry. Z domova jsme si přivezli pouze karty. Teď už máme her několik, vlastními silami jsme si vyrobili Člověče nezlob se, Žížaly, Carcasone a Byznys.
Stříhali jsme se. Už to bylo docela zapotřebí. Kadeřník je tu děsně drahý a my jsme v “úsporném režimu”, proto vlastnoručně. Lenka pomocí nůžek a mašinky ostříhala Jakuba. Mašinku jsme dostali od Máry. Je to něco mezi mašinkou a kombajnem. Střihá jako mašinka a řve jako kombajn. Zkrátka do hotelu to nejlepší. Jakub se pak pokoušel ostříhat Lenku. Po dvou pramenech pohár trpělivosti přetekl (u obou) a Lenka se musela ostříhat sama. Obojí zvládla výborně. Vypadáme normálně a na hluk si kupodivu nikdo nestěžoval.